Důl byl založen během roku 1878 arcivévodou Albrechtem, majitelem statků a podniků Těšínské komory. Podle zakladatele obdržel původní název – Jáma Albrechtova. Důvodem založení tohoto dolu bylo hlavně zajištění uhelné základny pro arcibiskupské železárny v Ustromi a Třinci. Důl později přešel z majetku arcivévody Albrechta, pak arcivévody Bedřicha do vlastnictví Báňské a hutní společnosti. Název dolu byl změněn v roce 1925 podle patronky Slezska sv. Hedviky.

Těžní jáma č.1 se začala hloubit společně s větrní jámou č.1 v roce založení dolu. Pravidelná těžba pak začala v roce 1879. Těžilo se převážně ze slojí o průměrné mocnosti 120 cm. Těžba se postupně zvyšovala a v roce 1926 činila ročně 508 tis. tun. Na těžní jámě č.1 byl instalován parní těžní stroj o výkonu 600 ks. Na těžní jámě č. 2 se těžilo parním těžním strojem o výkonu 1200 ks.

V dole byla v roce 1894 zavedena první elektrická důlní lanovka. Na povrchu byla postavena v roce 1915 lanovka pro převoz uhlí z Dolu Pokrok na Důl Hedvika. Tato lanovka sloužila v přepravě uhlí až do roku 1975.

Důlní vody se čerpaly dvěma elektrickými čerpadly, které měly každé výkon 2000 litrů za minutu. Čerpací stanice byla umístěna na III.a IV.patře.

Za své vynikající pracovní výsledky obdržel Důl Hedvika v roce 1949 jako první důl v OKR „Standartu presidenta republiky“.

K 1.1.1953 došlo k organizačnímu sloučení dolů Pokrok a Hedvika a toto sloučení dalo základ pro ustavení národního podniku Důl Julius Fučík.

Dne 14.1.1964 vznikl v porubu 4106 ve 11.sloji požár a celá oblast musela být přechodně uzavřena.

V roce 1967 se uskutečnila likvidace výdušné jámy č. 2. V roce 1975 ukončil Důl Hedvika činnost a současně byla zrušena a likvidována lanovka, která přepravovala uhlí z Dolu Pokrok. O rok později byla výdušná jáma č.4 likvidována, zasypána a opatřena železobetonovým poklopem. Důl Hedvika byl uzavřen v roce 1979 a těžní jáma č. 1 zasypána.

Tomu předcházelo propadnuti těžní budovy a těžní věže do trychtýře, který vznikl v důsledku těžby v jámovém ohradníku. Jak těžní věž, tak i budova zůstaly v propadlině jako část zásypového materiálu. Při této havárii nebyl nikdo zraněn.

Zaměstnanci Dolu Hedvika bydleli převážně v dělnických koloniích. V Kaslerové kolonii postavené v letech l887 – 1903, v kolonii U jámy Hedviky z let 1884 – 94, kolonii Holubové z let 1875-1924, kolonii Na Záryjích (1902 – 1925) a kolonii Guňkové (1877 – 1903). V dělnických koloniích bylo postaveno celkem 198 domů pro dělníky a 21 domů úřednických.

Vítězslav Hettenberger