Důl Evžen měl původní název Jakub. Před založením tohoto dolu se od 30. let 19. století prováděly kutací práce. Celkem bylo vyhloubeno 22 kutacích jam a nejvýznamnější byla jáma Bedřich z roku 1835. Mělké dobývání mělo malý efekt a velké potíže s čerpáním důlní vody. Těžní jáma Evžen pro hlubinou těžbu se začala hloubit v roce 1868, výdušná jáma Marianka v roce 1878 a druhá výdušná jáma Jan v roce 1885.
Název Důl Evžen (Eugen) je od roku 1880 podle zakladatele hraběte Eugena Larische – Mönnicha. Název výdušné jámy Marianka je podle jména jeho manželky.
Na těžní jámě byl instalován parní těžní stroj, který vyrobily Vítkovické železárny a klece byly pro čtyři důlní vozíky. Uhlí se převážně těžilo ze slojí o mocnostech 55 – 180 cm. Pro svoz uhlí se v dole se od roku 1868 používali dva koně. Byl to první důl v revíru, který použil pro důlní dopravu koně. Vytěžené uhlí bylo dopravováno povrchovou lanovkou dlouhou 80 m do úpravny dolu. Důl měl vlastní elektrárnu o celkovém výkonu 2040 kW.
Odvodnění dolu bylo zajišťováno třemi vysokotlakými čerpadly na elektrický pohon, z nichž největší vyčerpalo 3000 litrů důlní vody za minutu.
Velkým přínosem pro odbyt uhlí bylo v roce 1887 připojení železniční vlečky na košicko-bohumínskou dráhu. V letech 1932-3 postavil důl velkou briketárnu, která však na rozkaz nacistů byla v roce 1943 demontována a odvezena do Doněcka v SSSR odkud již se nevrátila. K velké rekonstrukci úpravny z roku 1914 došlo v roce 1934.
V roce 1939 přešel Důl Evžen pod správu Severní dráhy Ferdinandovy.
Po druhé světové válce byl důl znárodněn a od 1.1.1946 začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly. K přejmenování na Důl Československý pionýr došlo 13.9.1952 K 1.1.1955 byl důl přičleněn k Dolu Václav za účelem společné rekonstrukce a modernizace. K jejímu dokončení však nedošlo. Současně se stal závodem č.2 národního podniku Důl Čs.pionýr. Koncem padesátých let se v dole zkoušel brázdicí stroj Eickhoff a uhelný pluh Löbe ve sloji Gabriela. Dobývání pluhy se pro velkou tvrdost uhlí neosvědčily.
K výbuchu třaskavých plynů došlo při špatné manipulaci s důlní lampou 29.6.1917, kdy zahynulo 10 horníků a dva byli těžce zranění.
Důl Čs.pionýr ukončil činnost v roce 1972. Těžní jáma s konečnou hloubkou 626 m, výdušná jáma Marianka s konečnou hloubkou 225 m a výdušná jáma Jan s konečnou hloubkou 403 m byly zasypány o rok později.
Za dobu svého trvání vytěžil Důl Evžen 23,803 mil. tun kvalitního černého uhlí. Nejvyšší roční těžby bylo dosaženo v letech 1942 – 560 tis. tun a v roce 1963 – 559 tis.tun.
Organizačně byl Důl Čs.pionýr začleněn do karvinské části revíru, ale od všech karvinských dolů se výrazně lišil svými úložními podmínkami slojí. Dobýval jak nízké ležmé, strmé i polostrmé sloje ostravského souvrství, tak i mocné sloje karvinského souvrství.
Pro své zaměstnance postavil v letech 1866 až 1924 dělnické kolonie, které měly celkem 73 domů.
Vítězslav Hettenberger