Z historie Ostravy

03.03.2010

DOPIS BRATRA MARYČKY MAGDONOVÉ č.VIII

Milá sestřičko,

seběhly se hrozné věci, ale nemusíš mít o mne s maminkou péči, neboť já se z toho, co jsem viděl, brzy dostanu. Alespoň se o to pokusím.

V pátek, sotva jsem přišel na šichtu, ještě než jsem se začal převlékat, přišel na stolárnu, osobně pan závodní Kohout, aby mi sdělil, že mne posílá do Polomi. Hleděl jsem na něj s pootevřenou pusou, protože jsem nevěděl, která bije, ale on pokračoval: „ v noci ze čtvrtku na pátek narazil vídeňský rychlík ve stanici Polomě na nákladní vlak takovou prudkostí, že se rozdrtily obě lokomotivy. Posílám jim tam dřevěné trámy na vyprošťovací práce a vy, můj nejlepší tesař, budete jejich doprovod. Vyberte si pomocníka, který bude Vám k ruce. Zdař Bůh!“ Otočil se a odkráčel. Tak na mne poprvé a možná naposledy promluvila nejdůležitější osoba šachty Ignát. Vybral jsem si Jacka z Haliče a už jsme šli dlouhým dřevem nakládat plošinový železniční vůz, který se měl stát součásti speciálního vlaku s ambulačními vozy, co vypravovali od rána z Přívoza. Posunovači na ostravském přednádraží nás k němu připojili, když vlak vyjímečně zastavil v Čertové Lhotce. My jsme nastoupili do jeho osobního vozu, který už byl plný důležitého personálu a pak vlak bez zastavení ujížděl směr Hranice. Mezi cestujícími pány jsem poznal a pozdravil pana doktora Maye, našeho závodního lékaře. Byli tam i jiní doktoři z Vítkovic, Moravské Ostravy, Bohumína. Nálada byla chmurná, nikdo pořádně nevěděl co se stalo a jaký je vlastně rozsah železniční katastrofy.

Dojeli jsme do Polomi a musím Ti, milá sestro, maminko a vy ostatní, kteří budete číst můj dopis říci, že místo neštěstí poskytuje obraz příšerný. Pokusím se – bez emocí – vylíčit, co se vlastně stalo. Jen ve čtvrtek od listopadu do konce dubna jezdí po Severní dráze císaře Ferdinanda tak zvaný Orientexpres na trase Vídeň – Petrohrad, přes Krakov. Ve čtvrtek 25.4. vyjíždí z Vídně v 9:15 večer a zastavuje na Moravě pouze v Břeclavě, Přerově a Bohumíně. Za ním vyjíždí z Vídně obyčejný rychlovlak č.3 a to v 9:30 večer. Přes Polom projíždí Orientexpres v 01:45 a rychlík č.3 v 01:56. Tedy v časové mezeře asi 11 minut. Orientální vlak tedy projel a – zde je ten nejhroznější bod celé katastrofy - jelikož nejezdí pravidelně, pouze ve čtvrtek, drážní úředník službu konající v domněnce, že jde o regulerní rychlík od Vídně dal povel připravenému nákladnímu vlaku, aby se hnul. A tak se stalo, že když se nákladní vlak ve stanici rozjel, přihnal se osobní rychlík, který v Polomi rovněž nestaví a plnou parou narazil ne přímo do čela lokomotivy, ale zachytil ji v jedné třetině. Nastalo ono hrozné tlumené, dušené praskání ohybaného železa a ocele. Křik a nářek raněných, zoufalost všech, hrůza a běs. Strojvedoucí nákladního vlaku byl okamžitě zabit, topiči uříznuta noha a strojvedoucí osobního rychlíku prý zešílel hrůzou. Ani se mu nedivím. Udává se počet těžce a lehce zraněných na 44, zabitých je prý 6 osob, ale nejsou to konečná čísla. Oděrky a odřeniny nikdo nepočítá. Lokomotivy jsou zaraženy do země a nejsilnější železné a ocelové části jsou jako vrbové proutky zohýbané. Vina se připisuje vůdci nákladního vlaku, jenž prý přes určitou výstrahu nádražního zřízence dal povel ku odjezdu dříve a zavinil prý tak srážku.

Pan doktor May se hned pustil do převazování zraněných cestujících a my s Jackem jsem vykládali trámy na násep, aby je speciální drážní havarijní četa, která přijela z Lipníka, mohla použít jako podkladky a podpěry při zvedání havarovaných vozů. Nevím, zda to bude stačit. Ale určitě si pomůžou. Husí kůže mi naskakuje, když si připomenu, jak malý okamžik stačí k tomu, aby nastala velká katastrofa.

Nechci Maryčko už dále popisovat události na místě tragédie. Večer, když jsme se vraceli do Ostravy, vlak už v Čertové Lhotce nezastavil, naší konečnou byl Přívoz, kde na pana doktora Maye čekala závodní bryčka a ta nás zavezla domů. Panský kočí nám sdělil, že revírník nám vzkazuje, že zítra máme volno. Po celou dobu zpáteční cesty jsme mlčeli a v hlavě jsme měli kinematograf posledních hodin.

Zdravím všechny ve Starých Hamrech.

Tvůj bratr Josef



V Čertové Lhotce 26.dubna 1901

| zpět | nahoru |