Milá sestro,
kdyby to nebyla tak smutná, tak je to veselá příhoda ze života. Včera večer u opékání buřtíků ji vyprávěl můj soused, pamětník starých časů z naší kolonky. To, že se scházíme na dvorku a probírá se co se kde šustlo v Ostravě je zcela běžné. Doufám, že se nedivíš.
A tak si poslechni příběh o samaritánovi.
Bylo to prý dávno, před mnoha lety, vlastně ještě v minulém století. A bylo to v březnu, což je důležité sdělit. Po jedné výplatě ve Vítkovicích u Rotschilda kráčel k Brušperku s obnosem 35 zlatých kovář Robert Špaček. A jak už to bývá v těchto končinách nepsaným zákonem se Špaček cestou „unavil“, to je ožral se takovou měrou, že někde na cestě k Bělé zůstal v mrazu ležet na zemi. Měl však štěstí, že se na tom místě objevil jeho krajan, zámečník z Vítkovické strojírny, Mořic Michálek. Ten vzal poloztuhlého Špačka na své samaritánské gajdy a smýčil ho do nejbližší novobělské hospody. Tam ho vzkřísili a Špaček mohl po čase pokračovat směrem k Brušperku. Doma zjistil, že z výplaty nemá ani zlatku. Nic chytřejší ho nenapadlo, než po Brušperku a po Vítkovicích roztrušovat nactiutrhačné zprávy, že ho o ni připravil jeho zachranitel. Bylo to také nahlášeno policii a ta si předvolala Michálka, aby se ospravedlnil z nařknutého zločinu krádeže. Teď měl štěstí pro změnu zase Michálek, protože si vzpomněl na svědka o své nevině. Tím byla jakási ženština, která mu pomáhala nakládat ztuhlého Špačka na záda a která ho do novobělské hospody provázela, přidržujíc Špačka. A ta dosvědčila, že Špačka Michálek neokradl.
Trestní řízení bylo zastaveno a najednou se ocitl před c.k.soudem Robert Špaček, aby se ospravedlnil z obžaloby podané na něj Mořicem Michálkem, že jej křivě vinil ze zločinu krádeže. Průvodní řízení v plném rozsahu potvrdilo obžalobu, že Michálek nebyl zloděj a Špaček byl odsouzen ke třem dnům vězení zostřeným jedním postem a náhradě soudních výloh. Trest prý přijal a slíbil prý nápravu. Samaritán Michálek, když odcházel jako vítěz z ostravské soudní síně prý si pod nosem říkal: udělej někomu dobře a osere ti plot.
To, kdo ty peníze ukradl, či zda je Špaček utratil za kořalku se nepátralo, lépe řečeno, nebylo to předmětem soudního jednání. Ale tak už to na světě bývá.
Všechny vás na Hamrech z Mariánských Hor zdraví
bratr Josef
1. květen 1904